Jedny oči.

Josef Václav Sládek

Nad hroby všech upomínek když se musí rovy klenout, jsou vždy přece jedny oči, kterých nelze zapomenout. A nech s duší uondanou ve světě jsme sami stáli, jsou vždy přece jedny oči, jež nás věrně milovaly. I až také v rakev naši zaduní to těžkou hrudou, jsou vždy přece jedny oči, které pro nás plakat budou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

365. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U hrobu lásky. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. Pohřeb. (Jan Pelíšek)
  3. ZA VÁCLAVEM VLČKEM. (Ferdinand Tomek)
  4. BÁSEŇ ZÁVĚREČNÁ. (Ludvík Lošťák)
  5. ACH, AŽ JEDNOU... (Adolf Bogner)
  6. HORROR VACUI. (Vladimír Houdek)
  7. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. PRACH. (J. B. Polom)
  9. Rada sobě. (Boleslav L. Černý)
  10. Pozdě. (Bohuslav Květ)