Jedny oči.

Josef Václav Sládek

Jedny oči.
Nad hroby všech upomínek když se musí rovy klenout, jsou vždy přece jedny oči, kterých nelze zapomenout. A nech s duší uondanou ve světě jsme sami stáli, jsou vždy přece jedny oči, jež nás věrně milovaly. I až také v rakev naši zaduní to těžkou hrudou, jsou vždy přece jedny oči, které pro nás plakat budou. 73