Vzpomínka.

Josef Václav Sládek

Vzpomínka.
Co květů, zpěvu a tuchy ten jarní vykouzlil dech! – na jeden lupínek suchý mne chvilku vzpomínat nech. Jak dnes ty jabloně kvetly, – ach kolik již tomu je let! – a v knihu, jak spolu jsme četli, spad’ jeden zrosený květ. My tenkrát věřili v štěstí na dlouhý, na věčný čas, však jaro přestane kvésti a jaro přichází zas. A z všeho jarního kvítí zbude jen uvadlý list, a rosou v té knize žití nelze ti o něm ni číst. 70