Až já budu v hrobě spát.

Josef Václav Sládek

Až já budu v hrobě spát.
Až já budu v hrobě spát, žaté stéblo klasu, nebudu už pranic dbát nečasu a času; nikdo již, ať nerad, rád, nezkřiví mi vlasu Až já budu v hrobě spát, nebudu to vědět, když tam v zimě bude vát, z jara ptáče sedět, nebo, kdo mne míval rád, ve smutku tam hledět. Až já budu v hrobě spát, bude po starosti, nebudou se sny mi zdát zlé, ni o radosti; a ta tráva napořád bude rost a rosti. 48