Sen.

Josef Václav Sládek

Sen.
Mně o kouzelné zahrádce se zdál tak divný sen, to bylo jako v pohádce, když v soumrak přejde den. V měsíčném svitu s jabloně květ po květu se chvěl, a v poroseném záhoně se černý motýl tměl. A kol jak stromy šelestí, pták zlatý zpíval tam. „To zpívá píseň o štěstí,“ já pravil k sobě sám. Tu v ráz, jak na vše pad’ by strach, pták zachvěl se a stich: Pochmurný stín mu k srdci sáh’ a na vše napad’ sníh. 75