Jarní píseň.

Josef Václav Sládek

Na vlašťovičích perutích přilétlo jaro zpět, zrak blankytný, ret jeden smích a roucho jeden květ, zelené roucho jeden pestrý květ. „Vy zimní spáči z lůžka ven! já klepám na váš dům, já nesu každému váš sen a tisíc krásných dum, stotisíc krásných, pohádkových dum! To teď co slyšels, jasavý že slavičí byl zpěv? Ó ne, to táhne z doubravy zpěv bledých lesních děv, můj zapěl zpěv i sbor těch lesních děv. A vám se, zimné myšlenky, s těch bledých nechce čel? zde! pro vše dobré, pomněnky, pro to, co bolí, pel, pro vše, co bolí, rosou vlhký pel. Dnes v každém srdci postavím si z lučních květů trůn, a jako sníh je roztavím svou hudbou měkkých strun, divocesladkou hudbou měkkých strun. A celý svět svou skryje líc do šatu mého řas, jak stopí hejno vlašťovic se v nebes modrojas, v nebeský volný, čistý modrojas!“

Patří do shluku

zasmušilý, čarovábný, zimný, klenba, clona, táborský, šerý, bájný, arkáda, řasný

66. báseň z celkových 185

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SATANELA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. RODNÉMU JIHU. (Otakar Mokrý)
  3. NA KRAKOVCI (Jaroslav Vrchlický)
  4. JIŽ SVITÁ. (Otakar Mokrý)
  5. V Meranu. (Otakar Mokrý)
  6. V JARNÍ BOUŘI. (Ferdinand Tomek)
  7. HVOZD. (Otakar Mokrý)
  8. Vy zadumané, žluté rozvaliny, (Otakar Mokrý)
  9. Naše chaloupky. (Václav Šolc)
  10. Husův kámen. (Otakar Mokrý)