HVOZD.

Otakar Mokrý

Hvozd rozlehlý – pln tajů netušených, pohřížen sladce v měkký spánek ranní ve chvíli té, když první paprsk zoře se přes obrubu kmenů obemšených do lůna jeho vkrádá v usmívání, kde drozd, zapudiv včerejší své hoře, milostnou píseň z plna srdce pěje a v družných prsou snivý ohlas nítí, že něhou vše se kolébá a chvěje v ševelu, vůni procitlého kvítí... Tím hvozdem v ranním, měkkém polosnění, jsi ty, můj švarný, jihočeský kraji! Co zvuků vábných v nitru tvém se tají, jež nedozrály v mužné písně znění, jak nářek pouhý splývajíce s retů!... Co činorodé, blahověstné snahy, ve prvním teprv, chudém, zimním květu zde nad šumnými odpočívá prahy! Ó paprsk jenom ve hvozd zasmušilý, jen paprsk jeden nadšení a síly!

Patří do shluku

zasmušilý, čarovábný, zimný, klenba, clona, táborský, šerý, bájný, arkáda, řasný

24. báseň z celkových 185

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SATANELA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. RODNÉMU JIHU. (Otakar Mokrý)
  3. REGINA ISOLANOVÁ. (Otakar Červinka)
  4. Vy zadumané, žluté rozvaliny, (Otakar Mokrý)
  5. JIŽ SVITÁ. (Otakar Mokrý)
  6. Husův kámen. (Otakar Mokrý)
  7. Dívčí kámen. (Otakar Mokrý)
  8. Dva průvody. (Otakar Mokrý)
  9. RODNÉMU KRAJI. (Otakar Mokrý)
  10. POPELKA. (Otakar Mokrý)