Na samotě.

Josef Václav Sládek

U lesa stojí samota úhledná, bílá a čistá, uvnitř je jako v hnízdečku, kde pro dvě sýkorky místa. K lidem je odsud daleko, tak v dáli bělá se víska: když jedna sýkorka vyletí, ký div, že druhé se stýská. – On ven si vyšel do polí a ona šije a šije, a jenom hlavu pozvedá, když zas to v hodinách bije. Na bílé plátno zlativý slunečný paprslek padá: „Než doplíží se tam ku dveřím, byla bych hotova ráda!“ Venku je větrno, v polích je sníh, zde teplo, venku tak zle je: „Aby se mi jen vrátil zdráv! – ale to slunko už hřeje –“ „Můj hochu, můj muži, má duše ty!“ teď ruce do klínu skládá – na chvících se ústech úsměv se chví a slza na plátno padá. Paprslek sluneční ztichounka tak podlahou skrádá se dále, a v její duši je světlo tak, tak blaze neskonale! – A teď to zas hrklo v hodinách, zas letem steh letí k stehu – paprslek slunce právě teď ku dveřím dospěl v svém běhu. V něm teď se dvéře rozlétly, v něm rtové pojí se s rtoma: „Já celé dopůldne ničehož nic... však ty jsi doma, – zas doma!“

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

92. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Polednice. (Václav Jaromír Picek)
  2. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  3. ZLATÝ KOLOVRAT. (Karel Jaromír Erben)
  4. Den se krátí... (Adolf Heyduk)
  5. XV. Den májový, jak ze zlata, (Vítězslav Hálek)
  6. ÚTOK NÍŽINY. (J. B. Polom)
  7. Přadlena. (Adolf Heyduk)
  8. DĚVČE Z HOR. (Eliška Krásnohorská)
  9. Rudé listí. (Adolf Heyduk)
  10. Něco za něco. (Adolf Heyduk)