Osmý listopad.

Josef Václav Sládek

Osmý listopad.
Ten osmý listopad vždy smutně tak se vrací, když s pokosených lad květ poslední se ztrácí a zamžená je planina; – však srdce, srdce vzpomíná! Jak v bouři zimavé list rudý sypou buky, na pole krvavé ty české lehly pluky a udeřila hodina; však srdce, srdce vzpomíná. Meč zlomen, do lůna si země vzala reky, a sirá koruna a žezlo dlouhé věky se pavučinou opíná; však srdce, srdce vzpomíná! 7 A v osmý listopad přes Prahu zamlženou, když půlnoční je chlad, se české pluky ženou; – jen mžik a zmizí vidina, – ó srdce, srdce vzpomíná! 8