Kořist umění

Antonín Sova

Já dlouho bdíval jsem jak lovec schystán k ráně, když po umění toužil jsem jak po kořisti. Já položit jsem k nohám chtěl ji v srdce raně, v zrak zhaslý zřít, snem věčna obepřísti. Neb každou láskou, jíž se touha vyžije se něčí srdce vykoupí neb zabije. A často kořist se mi objevila, však milosrdně navždy odcizena, už nikdy podruhé se nevrátila, neb zmizela jak smutná, příliš hrdá žena, když s hříčkou toužila si zahráti, a okouzlíc, zjitřila k závrati. Než, vášní chvěl jsem se jak čekající lovec když chybí jelena, jenž s dupotem se řítí s parohy zdviženými, v doubí, za jalovec se vzdaluje, až zmizí, zmizí v prázdné mýti, tě v bezvědomí zanechá – zda bdím, či sním? – vždy užaslého slavným zjevením...

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

41. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Viktor Dyk)
  2. CHALOUPKA V LESE (Jaroslav Vrchlický)
  3. CHTĚL BYCH MÍT DUŠI VYCHLADLOU. (Arnošt Ráž)
  4. Z ran drsných, které z dáli slyším zníti, ( H. Uden)
  5. SLAVNÁ KOŘIST (Antonín Sova)
  6. V těžké chvíli (Otokar Fischer)
  7. VI. Když Pochybnost své stáhne zase drápy (Antonín Klášterský)
  8. Dva sny. (Adolf Heyduk)
  9. SEN. (Stanislav Popelka)
  10. Tebe chci! (Adolf Heyduk)