BÁSNÍK

Antonín Sova

Čím mohu být ti, mladý příteli? Chceš stále nový hlas, ať v životě, ať v lásce, ať v drobného dne každé částce; své srdce dát chceš odevzdáním pokorným. Host starý přec jen sevšední, i šaty obnosí se v styku všedních dní, a, možná, – častý zjev že je ti odporným. Leč... pravý, dobrý básník nesestár' svým vnitřním světlem, které zářívá jak okno poslední kdy v noci svítívá, když všecka zhasla už. Tenť dán mu božský dar, kdy všecka okna znenáhla se stmívala jak mdlé již oči usínající, by v jednom ještě lampa svítící až do dne nezhasínala. Ať v okně tom se umírá neb churaví neb neumělým slohem dopis lásky skládá, to člověk vždy v něm bdí, starosti u hlavy, otázky odpověďmi doprovodí, to čeká někoho neb z domu vyprovází, to odříká se nebo od Boha cos žádá, to svítí, čeká, čeká dosud na člověka, jenž v bolesti se rodí.

Patří do shluku

mína, milko, mílek, jinoch, kárat, zpěvec, úsměch, třesoucí, rákos, apollo

116. báseň z celkových 166

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na Kollára. (Karel Marie Drahotín Villani)
  2. XXXIV. Z oněch věkosnubných věnců, (František Ladislav Čelakovský)
  3. SRDCE OHLAS. (Václav Jaromír Picek)
  4. 61. Jako plavec radostivě tleská (Jan Kollár)
  5. 2. Ha zde lkáti budu! zdeť jednou kvíliti tajné (Jan Kollár)
  6. IN MEMORIAM S. Č. (Viktor Dyk)
  7. 47. Moje lýra. (Jan Slavomír Tomíček)
  8. 3. Jen za tebou ustavně lkám holubinko radostná, (Jan Kollár)
  9. XXXV. Noc byla. Usnout nemoh’ jsem. To z míry (František Gellner)
  10. Válka. (Josef Krapka-Náchodský)