BÁSNÍK

Antonín Sova

BÁSNÍK
Čím mohu být ti, mladý příteli? Chceš stále nový hlas, ať v životě, ať v lásce, ať v drobného dne každé částce; své srdce dát chceš odevzdáním pokorným. Host starý přec jen sevšední, i šaty obnosí se v styku všedních dní, a, možná, – častý zjev že je ti odporným. Leč... pravý, dobrý básník nesestár' svým vnitřním světlem, které zářívá jak okno poslední kdy v noci svítívá, když všecka zhasla už. Tenť dán mu božský dar, kdy všecka okna znenáhla se stmívala jak mdlé již oči usínající, by v jednom ještě lampa svítící až do dne nezhasínala. Ať v okně tom se umírá neb churaví neb neumělým slohem dopis lásky skládá, to člověk vždy v něm bdí, starosti u hlavy, otázky odpověďmi doprovodí, to čeká někoho neb z domu vyprovází, to odříká se nebo od Boha cos žádá, to svítí, čeká, čeká dosud na člověka, jenž v bolesti se rodí. 33

Básně v knize Básně nesobeckého srdce (in Dílo Antonína Sovy, svazek 4):