VYJÍŽĎKA

Antonín Sova

VYJÍŽĎKA
Rád po čase město zrak vidí v opuštěnosti své. Ty ulice hltá, shon lidí, to slunce zlatorzivé. Před’ podzim slunně mživý svou zlatohnědou tkáň. V ní pohádkou se diví chrámová, zelená báň. Jak tlukot srdce tiše šum z hloubky města zněl. A z té, kde sloucháš, výše, pokojný rytmus měl. Chodníky, domy, brána mne znaly zas, prozřely. A hradní slunečná strana vzkřikla: živ, příteli? 63