PRACUJÍCÍ MÍR

Antonín Sova

PRACUJÍCÍ MÍR
Tiché jsou pokojné dny pracujícího míru. Jeden jak druhý, je tesař tesající, jeden jak druhý, je zedník na podezdívce, jako nádeník pod tíhou poklesající. Jeden jak druhý následuje tak důsledný: nachází ztracenou víru. Nad městem do mlh dýmá rukama pracujícíma, dmuchavkou Dělník tisíce ztajených sil, z továren, dílen a domů, jeho dech v sazích se zavěsil do zakrnělých stromů. Do nedohledna v kraji zemí celou už lidé naslouchají řeči práce: než bojovat, tíže bude nám budovat, ruce odvykají. Země, když míru je dílnou, miliony lidstva mohou jen prací najíti bratrské soužití, lásku k životu silnou. 28 Vybojovat je slavné, vybudovat však těžší, železnou vůlí a nejsladší láskou, jednomyslně než spojíš síly po dnech, v nichž smyslů sta hřeší. 29