KRUTÉ LÉTO

Antonín Sova

KRUTÉ LÉTO
Byl churav les, vše schnulo šelesty, kam horké stíny klad’, vypráhly trávníky, bezhlasé mrtvo u cesty, vyrostlo na hrob veliký. To krutou láskou léta, v slunci horkých dní už vlékly týdny nekonečně dlouhý chvost a všude vylíbaly peklo polední v žár měst, v luk horečku a lesů vypráhlost, a mlčel pták a denně mrtvý žár rezavěl mezi kmeny žhavě horkou zem, mech zešedivěl bez vláhy a stár a celý les byl jakýms obrazem snu, který neslibuje, nedává a nerozvíjí se, jak mládí uplyne. Vše pohltila dálka modravá a jedno slovo kruté lásky: ne. 102