BEZPEČNOST UCHYCENÉ KOTVY

BEZPEČNOST UCHYCENÉ KOTVY
Bál jsem se, léta co plynou, každého návratu v místa, kde volala matka, hovořil otec, a kde se dorozumíš s upracovanými starci. Bál jsem se vidět proměnu všeho mezi lidmi a dobou, sterými rakvemi vyměřenou, vyroubenou kolébkami bez zastavení. Možná, že řeknou: Zavoláme ti někoho z posledních pamětníků. Poznám je, budu obdarován ještě oslovením udiveným druhů a družek ze školy; starci to, stařeny poznají starce. 68 A tu uzřím div, obdarován věrnou podobou dávných všech věcí, z dávných zašlých časů. Domky, střechy, stromy a kouty, lomenice, vyspravené díry, drobná okénka, poznám všecko na svém místě. Rybníky a sady, cesty, pěšiny a aleje, lesy a terasy polí, kouřící se dálku, kopčitou a zimavou s ptáky stěhovavými. Ale i děti poznávám: hrají si naší hrou, naší písní zpívají. Věrná podoba všeho, co bylo kdysi, činí mne bezpečnějším, cítím se zas mlád. Žádné vrásky věcí, jak jsem myslil, žádná prosící staroba se sepjatýma rukama, 69 jako vytesaná podoba na omšeném hrobě dávného mládí, deštěm smytá slova. Semena Bohem chráněná vždy vzklíčí znovu a mládím mluví. 70