PÍSEŇ O ZNOVUZROZENÍ

Antonín Sova

PÍSEŇ O ZNOVUZROZENÍ
Hluboká to noc. Mne někdo ved’ věcí soumrakem, a z těl v polích po bitvě se zved’ šumot přesycených ptáků. Ráno pohřbil jsem. V poledne jsem z věrných vyčet zraků, že je třeba zasaditi v zem nesmírný a tížící nás žel. Zasadil jsem jej. Aby zkvet a plody nes'. Poblíž se, můj bílý domku, směj, stavím si tě, musíš svítit dnes. V něm chci hostit mnoho přátel svých, velkýma by divili se očima, jak už zlaté, velké květy má, žel, jenž v jásot proměněn se vznes' z prsti nejdražších. 16