MÍR NA ZEMI

Antonín Sova

MÍR NA ZEMI
Je země klidna, vhroužena v svůj mír, jak bezpečí by velké vplulo ve vesmír a okamžik všem příkaz kotvy dal, i rozkoš vylodění v široširou dál. A dohovorů, práce, lásky výměna, dlouhého bydlení, kde města vklíněna obchody drobnými se druží k vesnicím, vsi pro města zrát dají žitům, pšenicím. Vkotvené práce, jejíž zrá už plod, my, jdoucí, slechli živý doprovod, pak zřeli oslnivé slunce v obzor vplout, probouzet, smrti zbavovat a pout, kohouty kokrhat jsme z rána slyšeli, ne výzvu bojovnou, leč aby vzbouzeli. A vlny pod loďmi a kouře v nádraží, nářadí ve dvorcích, narostlé před kůlnou, hromady srovnaného chrástu k zápraží, chalupy všecky se světnicí útulnou i se zásobárnami v zemním sklepení, kde voda čerstvá protéká a pramení, to všecko důkaz mi, že dlouhé na časy nastává mír a světlo se tmou zápasí. 25