SLOKY

Antonín Sova

SLOKY
Zdechlinou cítíš věk už překonaný. Leh' mezi skutečno a vysněné dnů hlad. Tam u vysněné zítřka zlaté brány bys lidi nových duší zřel již rád a třeba deštěm střel, jak v zpěvu ptáků, by rajských blížili se ku zázraku. Než... dnešek o zítřek však bojující, je krutý ve své vášni tvořivé. Jen pravdou je: Že ruce pracující si prostrou vlastní, prosté stoly své, že družnost množství jako husté loubí dá rukám sílu, hnízdo když si sroubí. Však nemysli, že z vřavy každodenní pláč uslyšíš už plakat poslední. Zas budou kořistníci nově narození, šlapané, smutné duše námezdní, a mezi skutečnem a vysněným zas hoře vylévat musíš,... moře, moře, moře... 22