Objímám pohledy modřínovou alej(Na)
jíž se vracívám do drahého zamilovaného místa(Na)
že voníc spojuje s bílou vsí les(Na)
že nahlíží až do oken(Na)
hladíc větvemi květiny a dívčí obličeje(Na)
Zdravím hubené staré sedřené koně(Na)
s boláky na těle(Na)
když táhnou dříví lesní cestou(Na)
a z dáli slyším je přece zařehtat(Na)
v prvním jarním slunci(Na)
Plže lesknoucího se po dešti pozdravuji(Na)
po vápenné skále lezoucího(Na)
od rána téměř do večera(Na)
když urazil nesmírnou vzdálenost(Na)
poutě svojí dráhy(Na)
Miluji vzkřik dětí vstříc mi skotačících(Na)
ty ozvěny rodičů jich veselosti jich trudu(Na)
jich práce a zbožnosti(Na)
jich bezbožecké krutosti(Na)
těch zázračných drobných odlitků duší a těl(Na)
krásnějších již dokonalejších nositelů(Na)
životů i smrtí(Na)
Nade vše miluji však nalezence rodného kraje(Na)
rozechvívaje se tajemstvím jich tak četných(Na)
tak odstrčených(Na)
protože vyvržených ze ztroskotaných vraků(Na)
Nejtemnější s největším se v nich objímá(Na)
ukryto dřímá v duši drobných a prostých dětí(Na)
něco co stále brousí křivák na tebe(Na)
něco co zpívá a touží do neznáma neb vysoko(Na)
ze sebe nad tebe za ves(Na)
k daleku k věčnému k mateřskému(Na)
k božskému co mluví jim beze slov z očí(Na)