PÍSEŇ POHŘBŮ A ŽIVOTŮ.

Antonín Sova

Hřmí děla, v slunci stkví se meče, krev z rozedraných cárů teče... Na rozkaz musit slepě jít, na rozkaz smrt kol musit sít, sít, sít... A matku nechat mříti, strachem a hrůzou návsí výti... Řítit se v divém, prudkém cvalu na hlavně, čnící z černých valů, a vědět, ti, kdož stáda vedou, nám rubáš s chladnou myslí předou, že za nás, postřílené pěšce, své obohatí říšské měšce... A vědět, nad nás, mrtvé šiky že doba zdvihne násilníky... Pár milců a pár dobrodruhů, pár milostnic a podlých sluhů lup rozkramaří nabytý... Nuž: proto ležíš zabitý?... Nuž, proto. Kde je protest světla? Kdos řekne: Luza. Nerozkvětla... Svědomí, vstaneš pod děsem? My mrtví, zemí otřesem... Vzburcujem' živé, katům svým, co dlužni jsou, vzít násilím...

Patří do shluku

michna, šlik, kacířský, cizák, chám, žoldák, bavor, hanuš, zikmund, bavorák

153. báseň z celkových 220

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Adolf Heyduk)
  2. None (František Chalupa)
  3. TVAROH. (Adolf Heyduk)
  4. Kiniszi Pál. (Adolf Heyduk)
  5. Rozlícená Vltava. (Adolf Heyduk)
  6. Štěstí. (Adolf Heyduk)
  7. Ó vlasti! Sotva kdy tvé svaté jmeno (Jaroslav Vrchlický)
  8. POSEL. (Adolf Heyduk)
  9. BEDŘICH Z FALCE. (Adolf Heyduk)
  10. Před obrazem staré Češky Zuzany Černínové. (Adolf Heyduk)