Kolem Szegedina „Černá rota“ stojí,
Trnka rotě velí, Kiniszi se bojí;
bojí se té roty, ale přec ji děsí;
vždyť na mlýnská kola nepřátele věsí.
Vždyť krev zbitých pije, v zubech trupy vleče,
na mrtvolách kvasí, jatce ohněm peče,
upír vojevoda, strašidlo všech lidí,
leč „Husitské roty“ nejvíc nenávidí.
Jeť Kiniszi Uhrů vůdcem drahná léta,
Trnky „Černou rotou“ zhubil Bajazeta;
teď dva dni už jatcům vzdorné hlavy stíná
a posílá pánům k sněmu do Budína.
Děsí se pan Trnka Kinisziho ctností,
hrozí se krev česká vlčí zběsilosti;
ale Pál Kiniszi hladí dlouhou bradu:
„Za trest zůstanete o žízni a hladu!“
Vladislavu králi do Budína píše:
„Ta Husitská rota pobouří ti říše,
nechť ji Korvín zove králů rukou pravou,
již se nespokojí leda s tvojí hlavou!
Bouří se a vzpírá, na odpor se staví,
ale chceš-li, řekni, Kiniszi to spraví;
husarové moji zatočí tou plevou,
chci být, Vladislave, rukou tvojí levou!“
Čte Vladislav, hněviv pěstí na stůl tluče;
„Dobře, milý Pále, dobře, učiň ruče,
znič ty černé Čechy, jak ti srdce velí,
však mně také v Praze v ňadra šípnout chtěli.
Za všecko, co zrobíš k zhubení té spřeže,
odpustky ti Bakacz zjedná od papeže,
a jakmile ztichne v krvi „Rota černá“,
budeš hlavou říše, levice má věrná!“
Rozesmál se Pavel, dal husarům vína,
stihl „Černou rotu“ v polích Szegedína,
trhl na ně v noci silou stokrát větší:
„Hej, ospalý Trnko, kdo kterého předčí!
Už ti nepomůže vozů hradba dvojí,
houfnic žhavé kletby na tebe se rojí,
nebudeš už říkat, Čech že Turky zhubil,
čím pak před světem by Kiniszi se chlubil?“
Brání se Husité jako lvové lítí,
Madaři jsou Trnkou stepáni a sbiti,
leč Kiniszi Pavel v dílo Bohem klaté
zase nové pluky nutí po třikráte.
Dokonána vražda; mrtvé ticho v šíru,
prostřed vozů leží na sta bohatýrů,
Pál Kiniszi zase trupy v zubech vleče,
na mrtvolách kvasí, jatce ohněm peče.
Do Budína jede k doplnění slávy,
na dvou vozech za ním urubané hlavy;
Ujlak zři, jak luza Pavla městem vede,
v posměch z okna volá: „Pále, Turek jede!“
Kdo má nohy, prchá hradní do paloty;
kdož na Turka půjde? Není „Černé roty“;
vysílen je Maďar, chor Kiniszi hrubý;
vypadly mu rázem dravčí ondy zuby.
Bajazet se valí, Zápolský se směje:
„Hloupý Vladislave, dobře se ti děje,
když se zpupný Turek k Budapešti vleče,
nepomohou zuby, ale břitké meče!
Nepomůže prosit Říma v také muce,
více potřeba je meče v pravé ruce;
dobře jsi to zrobil s Pálem šelmou dravou:
krchnačkou dal’s utít ruku svoji pravou!“