Teď na kost kdy tuhnou cesty bude se mi zdát(Na)
že musím sám projít světem co nezřel jsem uhlídat(Na)
a koho jsem míjel navštívit koho jsem neobjal(Na)
utěšit aspoň slovem mne neklid chodce jal(Na)
Teď v noci se zdá mi o cestách kolem luk porosených(Na)
kdy hospůdky míjejí lesy tmavnou a v polích vykosených(Na)
zřím podoby mužů jich slyším hlasy i líbezných žen(Na)
je společně se mnou zřím míjet v jich hovory pohřížen(Na)
že vítám se s nimi i loučím touhou po dálkách hoře(Na)
kdes na verandách hotelů v zeleni poblíž moře(Na)
pak ztrácím se záhy neb zdá se mi zaklet nehnout se z místa(Na)
dál ve snu že kráčet musím jako somnambulista(Na)
A cítím svěžest chůze a rosných chladných sprch(Na)
jdu údolí za údolím a za vrchem vrch(Na)
tu hvozdem se vláčím ve vlhku pramenů hub a mechů(Na)
tu nejslunnějšími se plahočím poli ždám strom a střechu(Na)
tu po schodech nejvyšších věží se šplhám až k makovici(Na)
na gotických chrámů oblouky chrlíce zívající(Na)
tu slézám tisíce schodů vyhloubených v skály(Na)
kde troglodyti se s ženami na zádech šplhávali(Na)
nic nemožno už mi není a přesladkou hrůzou unaven(Na)
čím chorobou víc jsem spoután tím vášnivěj kráčí můj sen(Na)
Jdu po dlažbách měst jež dosud jsem na mapách světů čet(Na)
a přes potoky skáču řek přebrodím bezpočet(Na)
tu klášter jde se mnou tu hrad jejž podědil dvořenín(Na)
pak mírných a ubohých světců žehnající stín(Na)
všech kostelů baňatých vížek a kapliček na výších(Na)
a tisíce chalup vsí bílých a polí nejtišších(Na)
Mně krásně je takový sen když k smrti mne unaví(Na)
a lehká myšlenka přilétne zaklepe u hlavy(Na)
mne políbí někdo a obejme někdo beze slova(Na)
že slyším co neslýchám vidím co nezřel jsem narozen znova(Na)
Ba někdy se ocitám takové líbezné ve výši(Na)
to ze země ve svět jiný jsem přišel nejtišší(Na)
tu lučiny svěží zřím zelené nebe se klene(Na)
až v nekonečno zvláštní milostí posvěcené(Na)
neb dávno zemřelé děti zřím hrát si se zlatými míči(Na)
blíž matek svých mezi pomněnkami a petrklíči(Na)
a tu se mi zdá že mi pod nohou míjí oblaka(Na)
tu o vítr opřen jdu v dál tu o peruť o ptáka(Na)
či andělská křídla to jsou a ta bdí nade mnou(Na)
svou všudypřítomností dětskou a tajemnou(Na)
petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno
438. báseň z celkových 552
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
Dětská vzpomínka.
(Antonín Sova)
-
Ze zápisků zapomenutého.
(Ferdinand Tomek)
-
Úvozem.
(Bohumil Forman)
-
MŮJ HRAD
(František Gellner)
-
22. V ta místa kdys’ mi drahá,
(Karel Babánek)
-
Pastel.
(Jaroslav Vrchlický)
-
Sonet k sociální otázce.
(Josef Svatopluk Machar)
-
PROCHÁZKOU PO NÁBŘEŽÍ.
(Adolf Červinka)
-
Stromy v městě.
(Josef Svatopluk Machar)
-
MOJE POUSTEVNA.
(Emanuel z Čenkova)