SEN CHODCŮV, JEJŽ CHOROBA POUTÁ K JEDNOMU MÍSTU

Antonín Sova

SEN CHODCŮV, JEJŽ CHOROBA POUTÁ
K JEDNOMU MÍSTU

Teď na kost kdy tuhnou cesty, bude se mi zdát, že musím sám projít světem, co nezřel jsem, uhlídat, a koho jsem míjel, navštívit, koho jsem neobjal, utěšit aspoň slovem, mne neklid chodce jal. Teď v noci se zdá mi o cestách kolem luk porosených, kdy hospůdky míjejí, lesy tmavnou a v polích vykosených zřím podoby mužů, jich slyším hlasy i líbezných žen, je společně se mnou zřím míjet v jich hovory pohřížen, že vítám se s nimi i loučím, touhou po dálkách hoře, kdes na verandách hotelů, v zeleni poblíž moře, pak ztrácím se záhy, neb zdá se mi, zaklet nehnout se z místa, dál ve snu že kráčet musím, jako somnambulista. A cítím svěžest chůze a rosných, chladných sprch, jdu údolí za údolím a za vrchem vrch, tu hvozdem se vláčím ve vlhku pramenů, hub a mechů, tu nejslunnějšími se plahočím poli, ždám strom a střechu, tu po schodech nejvyšších věží se šplhám až k makovici, na gotických chrámů oblouky, chrlíce zívající, tu slézám tisíce schodů vyhloubených v skály, kde troglodyti se s ženami na zádech šplhávali, nic nemožno už mi není a přesladkou hrůzou unaven, čím chorobou víc jsem spoután, tím vášnivěj kráčí můj sen. 127 Jdu po dlažbách měst, jež dosud jsem na mapách světů čet a přes potoky skáču, řek přebrodím bezpočet, tu klášter jde se mnou, tu hrad, jejž podědil dvořenín, pak mírných a ubohých světců žehnající stín, všech kostelů baňatých vížek a kapliček na výších, a tisíce chalup, vsí bílých a polí nejtišších. Mně krásně je, takový sen když k smrti mne unaví, a lehká myšlenka přilétne, zaklepe u hlavy; mne políbí někdo a obejme někdo beze slova, že slyším, co neslýchám, vidím,co nezřel jsem, narozen znova. Ba někdy se ocitám takové líbezné ve výši, to ze země ve svět jiný jsem přišel nejtišší, tu lučiny svěží zřím, zelené, nebe se klene až v nekonečno, zvláštní milostí posvěcené, neb dávno zemřelé děti zřím hrát si se zlatými míči, blíž matek svých, mezi pomněnkami a petrklíči a tu se mi zdá, že mi pod nohou míjí oblaka, tu o vítr opřen jdu v dál, tu o peruť, o ptáka, či andělská křídla to jsou a ta bdí nade mnou svou všudypřítomností dětskou a tajemnou? [128] OBSAH
[129] DRSNÁ LÁSKA. Str. Píseň z jižních Čech7 Ranní zpěv8 V odlehlém světě9 Nehynoucí okamžiky10 Zapadlou krajinou11 Je drsný kraj13 Černozemní síla14 Ožívající věci16 Selský mír17 Píseň z jižních Čech18 Sváteční ticho19 Na vršku v lese21 Mír nad krajinou22 Smutná krajina23 Báseň z jižních Čech25 Znamení nejchudších27 Nejbohatší děti vánoc28 Chvíle v noci30 Píseň zimní31 V kamenitých kopcích32 Sváteční město33 Utišená krajina35 Po slunném dnu36 Před krásným dnem37 Léto v Molenburku39 Příteli na zahradě41 Nezměněné dny43 O parném dni45 [131] Místo sebevrahů47 Pohled do kraje49 Vesnice u zoraných polí51 Masopust53 Když se po někom poptáváme55 Dívčí podobizna56 V krčmě „U tří veselých holek“58 Den svatého Václava60 Páže ze staré malby63 Horská krajina66 Pod stromem, když opadával květ67 Je podzim u konce69 Říjen70 Krutá zima71 Jarní pozdrav oráči72
KRUH SE UZAVÍRÁ
Pramen77 Matčin snubní prsten79 Mateřské tvé srdce85 Ozvěny mládí86 Studenti jedou starou poštou87 Ohlušení89 Početí91 Proměny92 Nedočkavé srdce93 Sám nad sebou bdi94 Zázrak95 Přerodu chvíle96 Baladická píseň o lásce97 [132] Píseň99 Jarní100 Klíček k dobrému srdci101 Dary srdce102 Dlouhá cesta103 Ruce ticha104 Pozdní smutek105 Večer vzpomínek106 V těch tisíci domech kamenných107 Komíny města kouří černě a tiše108 Manželská balada109 Hra oblaků110 V první slunečný den111 Píseň mého srdce112 Zbloudilý strom113 Předtucha115 Tvůrčí chvíle116 Sloky o spánku117 Já vím, že ti děkovat mám118 Vzduch je dnes teplý119 Píseň o stáří120 Život122 Sloky děkovné123 Volání země125 Laskavý podzim126 Sen chodcův, jejž choroba poutá k jednomu místu127
[133] DÍLO ANTONÍNA SOVY SVAZEK XVII. DRSNÁ LÁSKA Nové básně Vydal Dr. Ot. Štorch-Marien Praha II, Purkyňova ul. č. 6
v úpravě V. H. Brunnera na jaře roku 1927 jako 159. svazek edice AVENTINUM v 1600 výtiscích, z nichž tento má číslo
Vytiskl Frant. Obzina ve Vyškově
E: pk; 2004 [135]
Básně v knize Drsná láska (in Dílo Antonína Sovy, svazek 17):
  1. PÍSEŇ Z JIŽNÍCH ČECH
  2. RANNÍ ZPĚV
  3. V ODLEHLÉM SVĚTĚ
  4. NEHYNOUCÍ OKAMŽIKY
  5. ZAPADLOU KRAJINOU
  6. JE DRSNÝ KRAJ
  7. ČERNOZEMNÍ SÍLA
  8. OŽÍVAJÍCÍ VĚCI
  9. SELSKÝ MÍR
  10. PÍSEŇ Z JIŽNÍCH ČECH
  11. SVÁTEČNÍ TICHO
  12. NA VRŠKU V LESE
  13. MÍR NAD KRAJEM
  14. SMUTNÁ KRAJINA
  15. BÁSEŇ Z JIŽNÍCH ČECH
  16. ZNAMENÍ NEJCHUDŠÍCH
  17. NEJBOHATŠÍ DĚTI VÁNOC
  18. CHVÍLE V NOCI
  19. PÍSEŇ ZIMNÍ
  20. V KAMENITÝCH KOPCÍCH
  21. SVÁTEČNÍ MĚSTO
  22. UTIŠENÁ KRAJINA
  23. PO SLUNNÉM DNU
  24. NOC PŘED KRÁSNÝM DNEM
  25. LÉTO V MOLENBURKU
  26. PŘÍTELI NA ZAHRADĚ
  27. NEZMĚNĚNÉ DNY
  28. O PARNÉM DNI
  29. MÍSTO SEBEVRAHŮ
  30. POHLED DO KRAJE
  31. VESNICE U ZORANÝCH POLÍ
  32. MASOPUST
  33. KDYŽ SE PO NĚKOM POPTÁVÁME
  34. DÍVČÍ PODOBIZNA
  35. V KRČMĚ „U VESELÝCH HOLEK“
  36. DEN SVATÉHO VÁCLAVA
  37. PÁŽE ZE STARÉ MALBY
  38. HORSKÁ KRAJINA
  39. POD STROMEM, KDYŽ OPADÁVAL KVĚT
  40. JE PODZIM U KONCE
  41. ŘÍJEN
  42. KRUTÁ ZIMA
  43. JARNÍ POZDRAV ORÁČI
  44. PRAMEN
  45. MATČIN SNUBNÍ PRSTEN
  46. MATEŘSKÉ TVÉ SRDCE
  47. OZVĚNY MLÁDÍ
  48. STUDENTI JEDOU STAROU POŠTOU
  49. OHLUŠENÍ
  50. POČETÍ
  51. PROMĚNY
  52. NEDOČKAVÉ SRDCE
  53. SÁM NAD SEBOU BDI
  54. ZÁZRAK
  55. PŘERODU CHVÍLE
  56. BALADICKÁ PÍSEŇ O LÁSCE
  57. PÍSEŇ
  58. JARNÍ
  59. KLÍČE K DOBRÉMU SRDCI
  60. DARY SRDCE
  61. DLOUHÁ CESTA
  62. RUCE TICHA
  63. POZDNÍ SMUTEK
  64. VEČER VZPOMÍNEK
  65. V TĚCH TISÍCI DOMECH KAMENNÝCH
  66. KOMÍNY MĚSTA KOUŘÍ ČERNĚ A TIŠE
  67. MANŽELSKÁ BALADA
  68. HRA OBLAKŮ
  69. V PRVNÍ SLUNEČNÝ DEN
  70. PÍSEŇ MÉHO SRDCE
  71. ZBLOUDILÝ STROM
  72. PŘEDTUCHA
  73. TVŮRČÍ CHVÍLE
  74. SLOKY O SPÁNKU
  75. JÁ VÍM, ŽE TI DĚKOVAT MÁM
  76. VZDUCH JE DNES TEPLÝ
  77. PÍSEŇ O STÁŘÍ
  78. ŽIVOT
  79. SLOKY DĚKOVNÉ
  80. VOLÁNÍ ZEMĚ
  81. LASKAVÝ PODZIM
  82. SEN CHODCŮV, JEJŽ CHOROBA POUTÁ K JEDNOMU MÍSTU