JARNÍ POZDRAV ORÁČI

JARNÍ POZDRAV ORÁČI
Oráči, jenž jsi dooral a sil zas na své hroudě, den když jarní zazářil, já pro tvou tvrdou, mužnou krásu tě vroucně pozdravil. Tvá země kdysi nebyla už tvojí, když duši nezbylo jen oč se chví a bojí, ne v sem, víc v nadzemskou jsi věřil spásu. Tvé rodné zemi těžce, potupně se žilo. byls na zcizených polích pouhý vzdoru křik. Z těch hor a lesů nic ti nepatřilo, vše cizích vetřelců zkradeným lénem bylo, jen krev tvou pila zem. Tys žil, – však nebožtík – A skrčen, utlačený před radlicí běd jsi vzdor svůj v srdci hřál a tak jsi šel. Mzdu jídals do krve zdrásaných otroků, co cizích rozkazy ti bubnovali do kroku, co jiní ssáli mízu tvou a květ, tvé ovoce sčesali zrající, tys pro svůj rod padavky shnilé sbírat směl a na jich hody při suchém zřít krajíci. Pak zburcoval tě k zúčtování čas. Plamennou, v srdci rozdmýchanou bouří, v níž odplaty poušť z požárů se kouří. jsi otřás' zcizeným a rozkradeným krajem. 72 Co byla zem ti, pozemských běd hlas, když duši svou jsi příštím utěšoval rájem? Kdys poslání tvé tvůrčí bylo: z hrůzy cest mrskačů bičem zdvihnout slovo boží, jež pravdou duší pokorných a hvězdou jest, a z kamení a hloží vyvede duši hříšnou, k trůnu Boha složí. Svůj Tábor žil jsi, Blaník svůj jsi žil. Však v dění zra jen jednou k činu sen a nikdy neopakuje se, nikdy již. Je třeba nových, tvůrčích, svěžích sil. Teď jiný nastal tobě tvůrčí den svátečních hlaholících zvonů. Teď, chlape boží, zem svou máš, jsi připraven? Růst jinak, jiném duše po zákonu, být jinak svým a jinak rozdati se celý, než jakým žitím praděd, děd a otec žil, když na galejích jat Faiáku dosloužil a paláce mu na Dunaji střežil svými těly? Teď ze skoupé své země tvrdých hrud, zda dovedeš vykouzlit trochu ráje, bezvlády každou křeč a blud proměnit v lásku, která roky zraje, zda dovedeš ji dlouho trpělivě nést, tak trpkou, lidskou a tak nahou, než usládne, neb vše, jak z této země jest, co krvavých potoků mokvá ještě vláhou? 73 Zda z výhružné své, dávné pěsti učiníš silnou, tu, jež umí chránit, vésti? Dnes v krutém zápasu, jímž proklán klid, jen práce nad prací kdy bude vítězit, ty proměnit se musíš v novou lásku celý. Teď vládneš a teď sloužíš sobě sám, jsi pán svůj i svůj sluha,Bůh jsi, lid i chrám; jen smělí tvůrci mohou být si spasiteli. [74]