NEJKRÁSNĚJŠÍ JARO

Antonín Sova

Jaro je líbezné, nejlíbeznější za tři sta let. Pluhy skřípají železné, aby přeoraly svět. Písně skřivánčí rozsívejte do hlav a srdcí, rozsévači, v plamenné činy se rozdmýchejte z dílny duchů, vy semena dračí, nad msty ať převažuje duch. Láska ať prahy hlídá, aby nemohla bída sevřít svět v užší vždy kruh. Nebude dlouho takého jara, všecko je zrodem, vše světelně hárá nových plamenů stem, všecko je panenská prsť, jež čeká. S modlitbou bratrských díků kleká člověk na širou osetou zem: Jara svého nezmarnil jsem.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

239. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  2. Lásky osení. (Ladislav Quis)
  3. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  4. Píseň. (Antonín Klášterský)
  5. PŘÍRODA A ŽIVOT. (Antonín Jaroslav Klose)
  6. V. Láska. (František Serafínský Procházka)
  7. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  8. JE PODZIM... (Josef Kalus)
  9. Žeň písni. (Jaroslav Vrchlický)
  10. VEČER V POLÍCH. (Adolf Heyduk)