NEJKRÁSNĚJŠÍ JARO

Antonín Sova

NEJKRÁSNĚJŠÍ JARO
Jaro je líbezné, nejlíbeznější za tři sta let. Pluhy skřípají železné, aby přeoraly svět. Písně skřivánčí rozsívejte do hlav a srdcí, rozsévači, v plamenné činy se rozdmýchejte z dílny duchů, vy semena dračí, nad msty ať převažuje duch. Láska ať prahy hlídá, aby nemohla bída sevřít svět v užší vždy kruh. Nebude dlouho takého jara, všecko je zrodem, vše světelně hárá nových plamenů stem, všecko je panenská prsť, jež čeká. S modlitbou bratrských díků kleká člověk na širou osetou zem: Jara svého nezmarnil jsem. 15