JARNÍ

Antonín Sova

JARNÍ
Růžové moře květů v první zeleni důvěrou k srdci mluví. Neklidná ruko, z prvních fialek kytičku sobě uvij. A člověče, jdi cestou veselou tisíci dobrých řemesel, a potěš toho, kdo má chvíli zlou a kdo se chmuří nevesel. Ty, tvůrcem nejsi-li, jenž nový svět dovede lépe stvořit, kde rozlézal se žal, radosti zasít květ, a stavět tam, kdes musil bořit, k své práci sedni, dbej si řemesla, cti řemeslo své, s ním se objímej. To aby bouř tvá síňka unesla, na strop a vlastní střechu pozor dej! A na vše pozor dej, co pod tím stropem jest, co láska na květ určí, v takovém malém světě jaro mít a kvést, toť největší čin tvůrčí. Je líp mít jaro v koutě svém, naděje mladé, zelené, než ustarané ovocem se sníží větve schýlené. 14