JARO V MĚSTEČKU

Antonín Sova

JARO V MĚSTEČKU
Co jara předzvěstí, jsou bujná prameny a slunce horoucí, vysoké plameny, jež po větrných dnech v strom každý keříček se popálí, až do kamenných políček. Kde mračný déšť jas duhy vklene nad luhem, tam kravku v poli uvidíš se ploužit před pluhem. V městečku, v domcích nad hromadou korálků bdí vězni, bílé ruce navlékaček, park rozbujel a z hnízd kdes na dálku nesmělý první dnes se ozval ptáček a chlad jde s hor, však slunce v dálky tne jak meč a západ jak by rval tam z výšin temnou kleč. A tkalci od stavů a papučáři od bačkor zří s prahů na hory – jde jaro s hor, tu první mluvou boží jaro hovoří zřít stopy jeho světlé v kamenitém pohoří, neb zem se otvírá, a z trav a sedmikras se ozval první laskavý ten boží hlas. 19