JE PRVÝ DEN JARA

JE PRVÝ DEN JARA
Je prvý den jara a vzduchem to vře, svět hřeje se na výsluní, Teď raněná země se otevře, květ vydá první vůni. Leč jakoby zástupů šlépěje zalehly květy a trávu, i pramen, jenž dosud nepěje, i hnízdo a ptačí hlavu. A jara pro lidi nevidět a pro aranžérů vinu, pro umělý papírový květ a pupence z dragantinu. Ne, jasu nezřít a fial dech nedýchá z horečné země, a vítr nebouří na ladech, šum jedlí nekvílí temně. Je na místě jasu tu umělý snad odeur uměníčka, jejž na smrt uštvaly účely – a bezradná zbyla z něj hříčka. Vždyť aby byl těšen svět, chce být štván, lásce se těžce tak učí, 11 chce pošklebky být potřásán a negací a žlučí. Potkáváš tlupy sebevědomých snobů a pitomečků, cynická gesta, zestárlý smích a duchaplnictví křečků. Dvacetiletí dědkové kol kadí svou bohorovností, a rafinovaní zmetkové tě učí naivnosti. Ne, není už jara, je zdání jar, je vymudrované mládí, moudřejší dědků, má chlubilů dar a studenou mrštnost hadí. 12