PÍSEŇ Z PODLETÍ

Antonín Sova

PÍSEŇ Z PODLETÍ
Poslední slunce žhnulo, kdy vadly květy luk. Mne jak by obejmulo dvě loučících se ruk. Hladily lesy, skály, zvětralou hlavu mou a ještě jako z dáli se zabělaly tmou. S bohem a na shledanou, kynuly v dřímotu všem, kdo jsme šli tu branou smrtí i životů. 29