KOUT MĚSTA

Antonín Sova

KOUT MĚSTA
Úžasný smutek rozdrtí tě někdy mezi paláci. Tam, úzkých ulic ve čtvrti, kde hodin zvuk se potácí v zdech kamenných, snem sroubených. Vrat ticho, okna za mříží, dvé postav obrů shrbených kde větrá věků pod tíží. Sem v temných, úzkých ulic kout, dnů příliv nemoh' proniknout – Jak středověcí rytíři i domy stojí v krunýři, hrozivá, úzká jejich výš. Mníš, že se nad nimi cos dní. – A v hloubce, jako ve studni, když zdvihneš zrak, tu zdrcen zříš, že s bohem přísným hovoříš, až v bázni srdce ustydlo. – Neb nad arkýři domů zdvih' se chrám v konturách obrovských, mysticky děsné strašidlo. 44