PROSTNOST LESŮ

Antonín Sova

PROSTNOST LESŮ
Jitřního lesa šerý chrám se zvolna rozsvěcoval. A do zbožného mlčení sbor ptačí prozpěvoval, i čerstvá voda pramenů stříbrných, tekutých plamenů. Kořeny černé, syté, bdící, jsou podzemní, pokorní pracovníci, co lačně světlé vršky jedlí své ruce v modré nebe zvedly a modlily se v slunné výši k tomu, jenž neslouchá – však slyší. A miliony pracovníků modlitby, v zemi klíčící, dávají do rtů prosebníků tvůrce a dílo chválící, nevědomí svých perutí. Proč šumí? Proč jsou bez hnutí? 22