POHLED DO KRAJINY

Antonín Sova

POHLED DO KRAJINY
V svém bílém hermelínu krajina nádherná, sníh jiskře pobolívá. A v slunci slnivém, nejhlubším stínu důstojnost vážná, přísná, mlčenlivá,. Schoulený mráz jde, šílí, do tamburin třaská a zvoní rolničkami, hází, i poskakuje, bičem práská a tře se o větve a ploty, jak na spřežení koní mlaská. Den z cesty uhnout pobízí i čas, jak šašek tragický když krále doprovází a v stopách jeho cest se po bláznovsku smává, rád za hermelínem a stříbrem hvězd, hopsavě, psovsky plíží se a pokulhává. 47