PÍSEŇ ZIMNÍ

Antonín Sova

PÍSEŇ ZIMNÍ
Když zimní jde noc a bílý je les a větrná bouří se rovina, kdo kráčí tu, na krb a na oči dvě, jež čekaly ho kdys, vzpomíná. Pěšinou utvrdlou doduněl krok a rozlitý potok zamrzal, kořenů těžce se držel již břeh a vítr lstně vál a těžce se rval. Kdo denně tu kráčí, co poví mu táž pěšina se vsí tou šedivou? Ošlehán nocí a větrem a tmou, zda ohřeje se tam u očí dvou? 72