ŠUMÍ NOC

Antonín Sova

ŠUMÍ NOC
Šumí noc a potoka má čerstvý chlad, mezi petrklíči jeho spěch a spád, mezi stíny nejistotu, bloudění a vzlyk, objetí, jímž s živým spial se nebožtík, spánek sny kdy spřádá z míst světa zřeného, zpola skutečného, zpola sněného. Ted' mi šumem sosen epických blíž jest, dalekých drah šumem třpyt se mění hvězd. Nepřátelé z dávných scházejí se dob, jeden druhému již slehlý zdobit hrob, vyjmout dýky zlé, jež v srdci dosud tkví, a pak na věčné již usnout bratrství. 78