S VEČEREM

Antonín Sova

S VEČEREM
Klekání zvoní, prázdných polí strniska přestal ožehat žár, ruce dětí od rána bolí, posledních klasů, jež snášejí dar. Kytice zpola rozdrobené, svázané pentlemi stebel a trav. S večerem ruce jsou obolené, sluncem je tolik dřímotných hlav. Po božstvu zrání, které tu bylo, prázdnota do hrud vpálena. Kovovým hukotem hlaholilo stádo, jež tíží vemena. 36