PÍSEŇ O PRAMENI

Antonín Sova

PÍSEŇ O PRAMENI
Já našel jsem v tvém srdci pramen chladný, byl oku nezvěstný a skryt. Jej prostou dlaní nedotkl se žádný, nikdo se neodvážil pít. Byl dlouho němý, ukryt pod kořáním, nehnul se všední tíhou dne. Ať kvete jaro, voní podzim v zrání, on čeká z rána, v poledne. Doznívá jaro, podzim vlákna pouští. čas dny a roky šíro tek‘. Já nezapomenu. Byl svět už pouští, když promluvil tvůj pramének. 67