VYSOKÁ OBLOHA V ZÁŘÍ

Antonín Sova

VYSOKÁ OBLOHA V ZÁŘÍ
Vysoká obloha v září, do jasu hluboké stíny, zlatá žluť prokvétá tmavá zelená ticha doubraviny, jako když šediví hlava. Daleké cesty boří, modrý kov obloha sama, Přes hory, přes vlny moří s vlastních snů větrnou lodí plujeme do neznáma. Slunce i září i chladí, země se shlíží v nebi. Vy, kdož jste kvetli mladí, líbezně mužněli zemí, zráli jste – teď jste už chleby. 33