PÍSEŇ ZPOŽDĚNÉHO

Antonín Sova

PÍSEŇ ZPOŽDĚNÉHO
O chvilku jara zpozdil se tvůj krok a květů nebylo, kde kvetly dřív, poslední letní omeškal jsi den, nad prázdným polem kraj už mlhou opředen a na podzim, kdy bystřin zvoní skok, přijdeš-li pozdě o vteřinu v sad, ovoce přestalo se usmívat – a nevíš, v které slunce, v jaký stín, a komu starou hlavu vložíš v klín. 77