O DVOU SRDCÍCH

Antonín Sova

O DVOU SRDCÍCH
Chudobky v srdci tvém prohlédly z trav. Pramének zazvonil tiše a rád. V srdci mém pozdil se listopad, přese mne letěl čas, bouřící splav. U tebe, slunce, výš oblohy, v pupencích klíčí cos tajemně – Pod kulkou lovců mi klesají v tmě jeleni, vztyčené parohy. Louka tvá samý je petrklíč, u tebe ráno, u mne již noc. Les můj však temný je, zlá jeho moc, k zříceným zámkům v něm ztratil jsem klíč. 66