SYNŮV PŘÍCHOD Z HOR

Antonín Sova

SYNŮV PŘÍCHOD Z HOR
Je únor mrazivý, sníh jiskří v bílou zář. Leč slunce hnědě opálilo tvoji tvář, a vůně černých jedlí, krsků borovic tvým prudkým krokem zavívá mi vstříc. A jako přinášel bys léky churavým, pozdravy mnoha přátel, o nichž sotva vím, že v shonu mezi prací na mne vzpomenou vzpomínkou letmou, zkvetlou, světle zelenou. A jako zachytil bys výšek slunné dny, obrovských prostor mlčící dech svobodný, tvůj krok je bohatýrský, hlas jak zvon je čist a Slavík loupežník by nesnesl tvůj hvizd. 70