POSLEDNÍ RŮŽE

Antonín Sova

POSLEDNÍ RŮŽE
Sta hlasů tlumilo se v kraji, sta růží tiše sprchávalo, a tolik ženců v louce žalo, byl večer umdlený. To mlnné dusno, bouř kdy ždají šumící větrem topoly, kdy hlaholivé vrcholy své mluví ozvěny. Poslední růže plně zkvetly, své rozevřely lupeny smetány vonícími světly a mřely stuleny příkazem lásky nejvyšší: Byl čas, kdy bouře lačen kraj zdál si temna mračen, blesku, jenž vyslyší. 38