PÍSEŇ ZA VĚTRNÉHO DNE

Antonín Sova

PÍSEŇ ZA VĚTRNÉHO DNE
Oblohou modrou zpívá slunečné větrno mladé. Čas je, kdy tulácké srdce mílové kroky v svět klade. Rychlostí větru a oblak přes kopců sesuté hlásky míříme lukami, lesy k hrobům i studánkám lásky. Domu kde rodného kouři zčernaly jabloně sadem. V mládí kde bloudila duše, raněná po světě hladem. 25