PÍSEŇ ZA VĚTRNÉHO DNE

Antonín Sova

Oblohou modrou zpívá slunečné větrno mladé. Čas je, kdy tulácké srdce mílové kroky v svět klade. Rychlostí větru a oblak přes kopců sesuté hlásky míříme lukami, lesy k hrobům i studánkám lásky. Domu kde rodného kouři zčernaly jabloně sadem. V mládí kde bloudila duše, raněná po světě hladem.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

669. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň (Antonín Sova)
  2. báseň bez názvu (Karel Leger)
  3. PO ŽNÍCH. (Adolf Červinka)
  4. Vidiny soumraku. (Karel Nejč)
  5. Výletníci se vrací. (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Na horách. (Emanuel z Čenkova)
  7. Srdce mi plápolá, zrak do kraje hroužím, (Josef Holý)
  8. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  9. VYSOKÁ OBLOHA V ZÁŘÍ (Antonín Sova)
  10. RHAPSODIE O LÍPĚ. (Antonín Sova)