Když slunce natéká v nádrž ulice(Na)
a po oknech pater lije se v žáru(Na)
kde za květinami matky a děti se tulíce(Na)
kus oblohy modré s ptákem a s prvním motýlem(Na)
v tom vzduchu zlatově zvlhlém vítají k jaru(Na)
tu něco co zpívá a vzbouzí se ve vzduchu(Na)
a zvoní v duši a ve sluchu(Na)
vytryskne v každém nápadu bujně ožilém(Na)
Jen v stuchlých dílnách malých(Na)
kde řemeslníci sedí nad prací bedlivou(Na)
tam v podsklepí vhozeni jako do rakví(Na)
s ozvěnou hrobovou(Na)
kde umírající plyn(Na)
jak jazyk blabolivý vypráví o věcech dálích(Na)
neb o zkušenostech z malých i velkých vin(Na)
a při tom neustává(Na)
svítiti na práci na kolébku ženu a děcka(Na)
jichž klubko v koutě nejtemnějším si hrává(Na)
Tu ostýchavé je slunce a nenavštíví(Na)
jich šťastná náhoda(Na)
Tu otrávený vzduch nelze provětrati(Na)
má tísnivé ovzduší přízvuk vášnivý(Na)
a podrážděný že nelze ni žít ni umírati(Na)
a člověk má pocit že z vězení vyrazit musí(Na)
když marní tu život a žalně zaprodá(Na)
den za dnem když dusí(Na)
Též jednou vy vězni vyjdete(Na)
k zázraku nejprostšímu(Na)
To o květné neděli(Na)
se zdvihnete mistře s ženou i s dětmi za kočárkem(Na)
tak po stupních od nejmenšího k největšímu(Na)
a trochu směšní a trochu ubozí(Na)
se v lese kdes nadýcháte vzduchu zas veselí(Na)
a děti se za sarančí splaší a otokárkem(Na)
Pak doma sestupujíce příkrých po schodech(Na)
tož po schodech po nichž neštěstím navštěvováni(Na)
zármutky zlobami ústrky usmýkáni(Na)
své útěchou posílí srdce(Na)
že v horších ve stáje páchnoucích zdech(Na)
se jednou narodil Ježíš Kristus(Na)