RANNÍ KOUT

Antonín Sova

Květiny modré, v rudobílé váze sníce, včerejší měly ještě smutek od měsíce. Ovoce zardělé, zrosené chladným ránem však na míse se smálo, rozdýchlo vzduch vanem. A na místě, kde stálo, sluncem vzplálo chvíli, brunátné jeho barvy aby promluvily. Mě potěšil dnes pohled ten, neb ruce jedny, jež před chvílí jsem tisk', tak smutny byly, bědny, že na očích pláč ještě neuschl a se rtů tak plachých, několik se nerozlétlo žertů. Když neutěšující útěcha nás teší, když neradostná radost sedá pod přístřeší, jen zdvihni svůj zrak v hýřivém okru, zlatě. Hned něco veselostí božskou proniká tě.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

159. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ROMANTIKŮV PODZIM (Božena Benešová)
  2. JITRO. (Antonín Sova)
  3. PÍSEŇ. (Božena Benešová)
  4. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. OD TÉ DOBY (Josef Holý)
  6. Mythologické sloky v jeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  7. OCÚNKY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. REKVIEM (Rudolf Medek)
  9. Pýcha vzňala modré oko moje, (Josef Holý)
  10. Den únorový k večeru se chýlí, ( H. Uden)