Melancholie života.

Antonín Sova

Vozil jsem Nudu po městech šerých a truchle zamlklých(Na) teskných jak celá Přítomnost Minulost celá i Budoucnost(Na) Střech prejzy sesedlé dřímaly v měkké vodové zeleni(Na) Jaro házelo na stupně chrámů květiny sněžné(Na) Vozil jsem Zimomřivou Tupou a Slepou pro všecko(Na) oba jsme ponuře mlčeli zahrabáni v své plaidy(Na) Visionářským prázdnem její zrak smaragdem planul(Na) ruce její mne studily a její dech mne zmučil(Na) Konečně V hlubokých lesích Snů já hodiny vyčkal(Na) To bylo echo Strašné a teskné jak stisk jsem jí hrdlo(Na) Postál jsem nad ní dlouho Ani lístek se nehnul(Na) Zdraví samci mne čekali dávno do svého kruhu(Na) Dlouhou a hrdou a vítěznou řeč jsme mluvili tenkrát(Na) na sklonku Podzimu rozvážní stárnoucí prodajní hloupnoucí(Na)

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

637. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZIMNÍ ODPOLEDNE. (František Taufer)
  2. TULÁCI. (Karel Červinka)
  3. OKAMŽIK TOUHY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. ÚTĚCHA (Stanislav Kostka Neumann)
  5. TAJEMSTVÍ PODZIMU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Poslední květ. (Antonín Klášterský)
  7. R. S. (Božena Benešová)
  8. V OKNĚ MÉ SVĚTNIČKY (Josef Kuchař)
  9. Sonet – prolog. (Josef Svatopluk Machar)
  10. None (Karel Babánek)