BALLADA O MILENCE „VZPOMENEŠ“.

Antonín Sova

Co stalo se dnes ženichu(J4m) že chodí sám tou zahradou(J4m) Že usilovně potichu(J4m) trápí se těžkou záhadou(J4m) a umírá zlou náladou(J4m) Kdo dal se uspat okouzlit(J4m) toho víc bolí hrozná lež(J4m) Jak z propasti se ozval cit(J4m) několik slůvek Vzpomeneš(J4m) To musí srdce rozdrtit(J4m) Bdí stará láska dobře ví(J4m) že tak je mstít se nejlépe(J4m) když z hrůzy nebo z úlevy(J4m) na naše dveře zaklepe(J4m) jdouc křísit mrtvé úsměvy(J4m) Jít zítra s jinou k oltáři(J4m) však osudný již určil den(J4m) A kouzlo dneškem dozáří(J4m) hříchu i vášně život ten(J4m) pak zmařen bude odcizen(J4m) Dům osvětlen jak vrhá stín(J4m) vylhanou šumí nádherou(J4m) myrt lesk a vůně rozmarýn(J4m) vše dýše lží a pověrou(J4m) ohledy kterým vděčí syn(J4m) Vše šílí zvoní klopýtá(J4m) naivní jakous radostí(J4m) jen jeho duše rozryta(J4m) cos křičí ze dnů mladosti(J4m) zoufalá láska odbytá(J4m) Stůl prostřen zítra hostí stům(J4m) bažanti v mísách pečení(J4m) vín příchut vdechne vášně rtům(J4m) rodiče hrdí vznešení(J4m) se budou klonit v hostí šum(J4m) To vše jak rve ho bolestí(J4m) otevřel dvířka zahradní(J4m) V ulice vyšel v náměstí(J4m) a kráčel stranou západní(J4m) zřel hořet světlá návěstí(J4m) Jak náměsíčný kráčel shon(J4m) bil jako vlny v jezů hřbet(J4m) tramwayí vyplašený zvon(J4m) mhou zástupů rozrážel střed(J4m) a zanik v ulic příkrý sklon(J4m) Pak v rovných tišších ulicích(J4m) vše novou mlčí pustotou(J4m) Zří světla domů olbřímích(J4m) jak Ameriky cizotou(J4m) Ni květ nevoněl nocí tou(J4m) Šel rozloučit se s milenkou(J4m) Vzpomeneš bylo jméno jí(J4m) s ní spiat byl stále myšlenkou(J4m) a ranou jež se nehojí(J4m) společnou ranou obojí(J4m) V dům jeden vešel otevřel(J4m) pak její dvéře vkročil k ní(J4m) A jak ji v záři lampy zřel(J4m) výčitku němou zašlých dní(J4m) šílenou dávnou láskou mřel(J4m) Co zakázáno vábí víc(J4m) co pohřbeno zas oživí(J4m) co prokleto ti vyjde vstříc(J4m) a větším kouzlem udiví(J4m) Vzpomeneš pouze stačí říc(J4m) Nevztáhla ruky chví se tak(J4m) a sotva věří nevěří(J4m) leč hypnotisující zrak(J4m) jí probod srdce od dveří(J4m) jak rozjasněný vpad sem mrak(J4m) Jak vichřice ji schvátil jal(J4m) ji prudce k sobě ponadzdvih(J4m) a všechen žal svůj vylíbal(J4m) zoufalost k smrti určených(J4m) jí bledých lící na ovál(J4m) noc probděl u ní v přísahách(J4m) v rozkoši muk a v šílení(J4m) však ráno den jak bělil práh(J4m) Vzpomeneš šeptla v loučení(J4m) a rozkoší se plížil strach(J4m) Tu pravil Dnes až budu mřít(J4m) A ona Ve dvou mřít je líp(J4m) Tu on děl Sňatek uzavřít(J4m) je krví zpečetit svůj slib(J4m) I řekla Tvá chci věčně být(J4m) Den rudnul krví zlatil věž(J4m) Zvědavci mohli viděti(J4m) v ulici rovné tiché kdež(J4m) milenka mrtvá Vzpomeneš(J4m) ženichu spala v objetí(J4m)

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

333. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POUT. (Viktor Dyk)
  2. VEČER PO POHŘBU JOSEFA MATĚJKY (Viktor Dyk)
  3. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  4. CHOTOVINSKÝ KOSTEL. (Adolf Červinka)
  5. TO, CO TAK HÁRÁ V JEJÍM OKU... (Antonín Sova)
  6. BALADA O HLADOVÉ SMRTI Z ROKU 1917 a 1918. (Antonín Sova)
  7. POD OBRAZ DOMKU MÉ MATKY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. OSUD JDE ULIČKOU (Antonín Sova)
  9. ZE SIENY. (Antonín Klášterský)
  10. XXV. Když skutečnosť mou nezlomila bytosť, (František Gellner)