HOŘKÝ SONET.

Antonín Sova

Zas sám se ocitám. To vítr známý vál, severák fičel mrazivý jak kdysi, jak včera, před lety i staletími, hrál sem přes hranice panovačnou píseň čísi. Já řek' si: ve mně mír a záměr zrál, nabídnout lásku, která lidství vzkřísí; jak bezradný a zvláštní jsem si připadal, – krvavé hadry ještě se mne visí. Čekám-li rány, kterak lásku dát? Mne škrtí sladký dualismu kat. Jak mohu stát zde, vítěz blažený? A ze sebe jak nemít náhlou hrůzu? Jak mám být národ láskou sbratřený, když – tvořím zištnou, nenasytnou luzu?

Patří do shluku

francie, veličenstvo, napoleon, tuilerie, císař, revoluce, bourbon, paříž, rus, robespierre

448. báseň z celkových 535

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VÍDEŇ. (Josef Svatopluk Machar)
  2. VII. VLASY. (Josef Svatopluk Machar)
  3. NAVAROVSKÁ ELEGIE (Viktor Dyk)
  4. 15. –21. ČERVENCE 1935 (Josef Svatopluk Machar)
  5. None (Josef Svatopluk Machar)
  6. TĚŽKÝ ÚDĚL (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Kůň. (Jaroslav Vrchlický)
  8. None (Karel Havlíček Borovský)
  9. JEHO DOPOLEDNE Z R. 1805. (Josef Svatopluk Machar)
  10. DRAMA CÍNOVÉHO VOJÁKA. (Jan Opolský)